Group A

The Brno of the Sixties was an important cultural centre characterised by its living creative ferment in many fields, in theatre, poetry, art and music. Seen from today's perspective its output may appear small, but given the arid years of the seventies that were to follow it was genuinely the "Golden Age" of Brno New Music.

To understand the situation in the Czechoslovakia of the time you need to realise that all musical life was fully in the hands of the bureaucratized Union of Czechoslovak Composers and that music was perhaps the most conservative area of culture. This made the founding of the Brno "Tvurci skupina A" ["Creative Group A"] quite a courageous step. Its members were the composers Alois Piňos, Josef Berg, Miloslav Ištvan, Jan Novák and Zdeněk Pololáník and the theoreticians Milena Černohorská and František Hrabal. The activities of "Group A" and its ensemble "Studio Autoru" [Composeris Ensemble], however restricted, were among the most important expressions of the New Music in the Czech Lands. The high points of its activities were above all two legendary festivals of domestic and foreign contemporary work entitled Expozice experimentalni hudby Exposition of Experimental Music (1969, 1970). These festivals also provided a chance for the performance of important composition teamwork pieces created by Pinos together with others (Divertissement, Ecce homo, Peripetie [Peripeteias], Hlasova vernisaz [Vocal Private View]) and by Alois Pinos alone--the first Czech audiovisual compositions Mrize [Grille], Geneze [Genesis], Staticka kompozice [Static Composition] (co-operation with artist Dalibor Chatrny) or the stage event on a bizarre text by Josef Berg Vyvolavaci [Touts], in a prophetic vision parodying the malignant burgeoning of advertising.

In addition to its artistic initiative, Group A strove for changes in the organisation of musical life. In July 1968 Alois Pinos was elected chairman of the Brno branch of the Union of Composers, but there was to be no time to push changes through. In August of the same year Soviet forces occupied Czechoslovakia and the long and dismal period of political and cultural repression began known as "normalisation" and characterised by the "tightening of the screws" of the communist regime. The impact of this period on cultural life was crushing, although the repression was mainly covert and often indirect, operating through the suspension of funds, the restriction of opportunities. Many artists succumbed to the atmosphere of fear and not a few chose to leave the country. New Music practically disappeared from concerts and radio broadcasts, and scores and recordings were no longer published. Contemporary musical trends were entirely wiped out of musical education (which was not hard, because they had never been an object of interest in the schools anyway).

The totalitarian regime unerringly identified composers who represented non-conformist musical thinking and tried to sweep them from the scene. They therefore provided massive support for musical conformism represented by what were called "genres accessible to listeners", such as brass band music, inane pop music and "eternal" classics manoeuvred into the function of kitsch. For most of the public music became a form of escape from the unbearable political claptrap accompanying the president Husak era. [1]

Brno šedesátých let představovalo významné kulturní centrum, charakterizované živým tvůrčím kvasem v mnoha oblastech: v divadle, poezii, výtvarném umění i v hudbě. Je však třeba si uvědomit, že veškerý hudební život byl tehdy plně v rukou byrokratizovaného Svazu československých skladatelů a že hudba byla nejkonzervativnější oblastí tehdejší kultury. Proto bylo založení brněnské „Tvůrčí skupiny A“ v roce 1963 poměrně odvážným krokem. Jejími členy byli skladatelé Alois Piňos, Josef Berg, Miloslav Ištvan, Jan Novák a Zdeněk Pololáník a teoretici Milena Černohorská a František Hrabal. Činnost „Skupiny A“ a jejího souboru „Studio Autorů“, jakkoliv byla omezována, patřila k nejdůležitějším projevům Nové hudby v českých zemích. K vrcholným aktivitám „Skupiny A“ patřily zejména dvě legendární přehlídky domácí i zahraniční soudobé tvorby nazvané Expozice experimentální hudby (1969, 1970), na nichž byly realizovány také významné skladby Piňosova skladatelského teamworku (Divertissement, Ecce homo, Peripetie, Hlasová vernisáž) i Aloise Piňose samotného – již zmíněná audiovizuální kompozice s Daliborem Chatrným či scénická akce na bizarní text Josefa Berga Vyvolavači, v prorocké vizi parodující zhoubné bujení reklamy.

Skupina A usilovala o nekonvenční dramaturgii, zajímavější prezentaci hudby a spolupráci s dalšími uměleckými obory (emblémem Skupiny byla rozměrná opona vytvořená Daliborem Chatrným). V červenci 1968 byl Alois Piňos zvolen předsedou brněnské pobočky Svazu skladatelů. Na prosazení změn však už nezbyl čas: v srpnu téhož roku obsadila sovětská vojska Československo a zanedlouho normalizace utáhla šrouby. Dopady tohoto období na kulturu byly drtivé: řada umělců podlehla atmosféře strachu a snažila se přizpůsobit, nemálo jich raději volilo odchod ze země. Nová hudba prakticky vymizela z koncertů, z rozhlasového vysílání, přestaly se vydávat noty a nahrávky. Skupina A byla zakázána a Expozice experimentální hudby také.

Totalitní režim neomylně rozpoznal autory, kteří reprezentovali nekonformní hudební myšlení, a snažil se je smést ze scény. Proto nastupuje masivní podpora hudebního konformismu, představovaného tzv. „posluchačsky přístupnými žánry“ jako dechovka, plytká pop music a „věčná“ klasika vmanévrovaná do funkce kýče. Pro většinu veřejnosti se pak takováto hudba stává formou úniku před nesnesitelnými politickými žvásty, pro husákovskou éru příznačnými.

Literature

• Markéta Staňková, "Tvůrčí skupina A", Bachelor thesis, Brno: Masaryk University, 2006. (Czech)

See also

Czech_Republic#Electroacoustic_and_experimental_music.2C_sound_art